Sociální deviace

Dle možnosti na podkladě osobní zkušenosti.

Nelze, dle mého soudu vyhnout se alespoň krátké úvaze k definování, pojetí, vnímání vlastního pojmu deviace, deviatio, kde i běžný latinský slovník ponejprv uvádí v překladu významy „ vybočení, odchýlení, odbočení a až posléze obvykle a většinou pejorativně užívaný, cítěný pojem „úchylka“. Tedy velmi obecně pojato jedná se zde o de – via, odbočení z pravé cesty, z cesty vedoucí k reálnému cíli..Zde se otevírá prostor k úvahám, co je a pro koho „správná cesta k cíli..k pravdě..“

Nelze rovněž opomenout, že sociální deviace, pokud zároveň není narušena osobnost, není považována, resp. definována jako duševní porucha a tudíž není zahrnuta v diagnostice MKN – 10.

Jelikož však žijeme v historicko – kulturním prostředí, o kterém i mí vzácní ateističtí přátelé jednoznačně hovoří jako o území s židovsko – křesťanskými kořeny, i.e. tradicemi, etikou, kodexy, pokusím se v několika příkladech ilustrovat vliv (mnohdy destruktivní) některých organizací, organismů - sekt a nových náboženských hnutí, společností.

V některých případech mi bude oporou drobná osobní zkušenost, někdy pouhý zájem o problematiku, často však letitý. Úhel pohledu bude dosti subjektivní, ovlivněn výchovou a ukotvením v neortodoxním křesťanském, i.e. katolickém tradičním kodifikovaném (scholastickém) hodnotovém systému.

Příklad první, setkání s mormony

V době mého pobyty v USA jsem se rovněž pohyboval na jihozápadě, v Utahu, jednak v horách a poté i v údolí Velkého solného jezera a konečně v Salt Lake City lidově pojmenovaném „hlavní město mormonů.“

V běžném pojetí se mormoni redukují na podivné archaické postavy v dobovém, zastaralém oblečení, abstinenty a vytrvalé zastánce mnohoženství. Jejich historie v kontextu amerických dějin a provázanost s děním ve světě je však tak fascinující a barvitá, že přesahuje rámec vymezený k této úvaze.

Snad jen několik souvislostí úvodem.

V době, kdy zakladatel Joseph Smith žil, byla celosvětově navýšena snaha po hledání pokladů a dějinných odkazů lidstva – jak dobře do toho zapadá nález Golden Plates, Zlatých desek.
Na konci 18. století – Napoleonova návštěva v Egyptě, onen slavný výrok: „Vojáci, čtyřicet století hledí na vás.“
Roku 1799 nalezení tzv. Rosettské desky, která poté Jeanu- Francoisovi Champollionovi umožnila rozluštit egyptské hieroglyfy. Fascinace starověkým písmem, papyrusy a souvislost s Knihou Abrahamovou, Mojžíšovou, Mormon..
Snaha osvětlit původ amerických Indiánů, tedy, jak mne dnes vždy moji indiánští známí opravují – Native Americans, nebo též First Nation…

Moje osobní zkušenosti příslušníky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormonismu) jsou rozličné.

Zcela první byla – dnes už úsměvná – situace, kdy po dlouhém bloudění po řídce osídlených oblastech Utahu jsme konečně s přáteli našli našeho známého, Čecha, který do USA emigroval už ve čtrnácti letech a v Utahu už tou dobou bydlel delší dobu. Samotné místo bylo typu „in the middle of the nowhere“, dálnice, benzínové pumpy po obou stranách, americké vlajky zcela všude a jeho malý motorest. Shodou okolnosti jsem se po svém známém ptal na opačné straně, u pumpy patřící mormonům. Ten „z... Čech bydlí naproti“..byla odpověď.

Po přivítání jsme chtěli využít – bez vědomí majitele – malý bazén, který měl za motorestem. Do trenek a hurá do vody. Náš přítel s křikem vyběhl, hnal nás z pryč, přikrýval vším, co měl po ruce a nacpal nás dovnitř, do domu. Tam nám lakonicky oznámil, že jsme nebyli daleko od možnosti v lepším případě „vyfasovat“ pár broků do těla..

Zde tedy praktický příměr, co znamená porušit tak základní pravidlo, jako je povinnost nosit stále alespoň spodní prádlo, byť nezasvěcené.

Dnes je mi jasné, že porušení úzu bylo tak razantní, jako když se v našich kostelech procházejí hlučící cizinci s fotoaparáty, oblečení bez ohledu na požadavky takovéhoto místa.

Další dojmy, hlavně z nádherné přírody a samotného Salt Lake City byly veskrze kladné. Jedno z mála velkoměst v USA, kde se bylo možno procházet v kteroukoli denní či noční dobu s pocitem naprostého bezpečí.

Zřetelná pracovní zaujatost, bohatství, na můj vkus okázale vystavené na odiv - možnost navštívit chrám (a zároveň bankovní dům) s obrovskou zlatou sochou anděla na střeše a unikátním rozhledem.

Jelikož jsem se pohyboval i mezi tzv. “Jack Mormons“, tedy nepraktikujícími, neaktivními mormony, viděl jsem i druhou stranu mince. Přesto i zde bylo cítit náznaky rasismu a xenofobie.

Byl jsem několik dnů u místního majitele malého autoservisu, Američana, který pil nejen horké nápoje, ale i vše, co vzniklo vypálením, kvašením a bez cigarety ani nespal – přesto jeho černošský zaměstnanec zažíval reminiscenci přístupu na jihu v době bavlníkových plantáží. Zdálo se to být společensky tolerováno.

Ke sporu došlo v situaci, kdy jsem chtěl udělat společnou fotku a onen afroameričan nejen, že nebyl přizván, ale dokonce vyhozen. Až na moje naléhání a v poměrně napjaté atmosféře jsem si společné foto vymohl.

Moje pojetí je tedy obvyklé. V zemi, kde má toto společenství své kořeny a historické opodstatnění se nám mnohdy jen stěží daří pochopit celek.

K šíření věrouky do jiných zemí, kde pozadí a historická pravidla, zvyklosti, kontinuita jsou odlišná – zde si nejsem přínosem jist a obvykle mi vytane na mysli i určitý ekonomický aspekt. A co se týče vlivu – ten snad dokladují čísla - na počátku 21. století cca 11 milionů členů, většina z nich žije mimo Spojené státy.

Uspořádání a struktura jen krátce.
Prorok (The Prophlet) je termín většinou pro zakladatele Josepha Smitha, Jr., používá se však i pro stávajícího Presidenta, který je volen Radou, Kvorou dvanácti tzv. apoštolů, dále sbory, vedené biskupy – pastory.

Teoretické zajištění je v B.Y.U – Brigham Young University mormonské církve ve státě Utah. Mnoho mladých před studiem slouží po světě jako misionáři, většinou dva roky, důvodem je posílení „svědectví“ a věrnosti církvi vůbec.

Příklad druhý, společné soužití s Jasifem

Před několika léty jsem v potřebě navrátit se a ověřit se, udělat pokus a „vstoupit opět do téže řeky“, tedy velmi nepoetické dopravní tepny – Rýnu se nechal po mnoha letech opět najmout na více než měsíc na holandskou nákladní loď.

Jelikož mám z minula potřebnou a uznávanou kvalifikaci i praxi, nebyl to problém. Ten se mi začal vystavovat, když jsem si uvědomil, že již mnoho let žiji po svém, v absolutně odlišném prostředí, kde vládne kniha, přátelé kolem a nikoli svéhlavý, často ohroublý kapitán. Další nejistotu vyvolalo vědomí, že budu nucen sdílet poměrně malé společné prostory - kajuty s „někým“. Jak jsem nedávno na přednesu o efektivní komunikaci použil opisu – „nebude to asi žádný lumen..“ Jasif Nisen Butiong Ellar, Surigao del Norte, Philipines. Asi třicetiletý, snědý Filipínec. Po prvním bezproblémovém kontaktu – pracovním- nastala oboustranná snaha se ujistit i jinak „who is who“. Já tedy svoje a Jasif – a přiznám, že to byla ta pro mne milejší varianta – UPC, tedy United Pentecostal Church, letniční. Přece jen – tato křesťanská alternace pro mne byla komfortnější pro společný dvaceti-čtyřhodinový kontakt pracovní i osobní, než spolubytí s praktikujícím filipínským muslimem.

Spojnicí nám bylo „Pater Noster, qui es in caelis..“ na kuchyňském stole. Měl jsem celkem dosti času se ve společných disputacích, velmi otevřených a tolerantních, dozvědět nuance z letničního „zákulisí“, pochopit i význam glosolalie pro příznivce tohoto hnutí. Bylo to dáno i nadprůměrnou (ve vztahu k obvyklému vzorku lodní populace) inteligencí a vzděláním Jasifa (absolvent Námořní akademie v Manile). Dodnes jsme v občasném kontaktu.

Příklad třetí – skinheads

Inu, jsem zde trochu na vážkách a budu nucen ke stručnosti pro osobní zkušenost, praktickou zainteresovanost..

Chtěl bych upozornit na klišé, které provází samotný název a slovo skinhead se léta překládá a vnímá jako „holá lebka“. Potkal jsem však v Británii skinheady, kteří nosili vlasy v různých kreacích, neměli bombery ani boty Martensky a přesto patřili k militantnímu jádru. Tvrdím, že skinhead není holá lebka jako uniformní znak, ale je to „kožená hlava“ v pokusu opsat, vystihnout myšlenkové pozadí se všemi prvky jejich ideologie, které zde není třeba opakovat.

Dochází zde i posunu, transformaci tak věky ověřeného kréda – „Mens insana in corpore sano..“

Příklad čtvrtý, léta čtený, Christian Science – Mary Bakerová a psychologie zázraku..

Stefan Zweig ve své knize Léčení duchem (Die Heilung durch den Geist, S.Fischer Verlag, Franfurkt/Main 1952) líčí životní příběh Američanky Mary Bakerové – Eddyové (1821 – 1910) a její hlavní a zásadní podíl na vzniku „Křesťanské vědy“.

Na cca sto stranách je zde popsán úchvatný a chvílemi mrazivý příběh se všemi aspekty pravého dramatu – komedie i tragedie, lidské důvěru, důvěřivosti, víry, podvodu etc. Poučit se, čemu všemu se při podání člověka, obdařeného charismatem, dá uvěřit , co se dá akceptovat a co má až neuvěřitelný nárok na přežití. Důkazem je dnes asi půl milionů členů v osmdesáti zemích světa.

Úžasný doklad působení psychologie mas, toho, že dětinskost, primitivnost základní myšlenky (neodvažuji se použít slova filosofie) není na zábranu šíření a přijetí.

K přiblížení „reality“ učení Mary Bakerové si dovolím několik citací z jejího základního díla Science and Health z roku 1875 (tedy žádný temný středověk, ale pouliční osvětlení, strojní výroba, věda na vzestupu..)

„Fyziologie nikdy ničím neprospěla člověku, diagnostika a terapie nepomáhá..“
„Léčebná nauka od dob Asklepia, Hippokrata a Galéna není vůbec, ale vůbec k ničemu…“
„Lékaři jsou „manufacturers of diseases“ – výrobci nemocí, škůdci lidstva…“

Je zbytečné se nad těmito úvahami pozastavovat, v pragmaticky uvažující Americe, kde na bankovkách je vepsáno „We trust in God“ je i v tomto případě jediné maxima – zisk. Popření základního pravidla zbožnosti – nezištnosti je zde dovedeno do obludných rozměrů.

Musím doložit, že oblast působení a vlivu sekt, jako nedílné části sociálních deviací je mi velmi blízká po mnoho let, je mi jakousi plastickou, konkrétní scénou pro pochopení některých obecných sub-ab-normálních, patologických jevů.

Raději již tuto úvahu ukončím.

Měl jsem, pravda, ještě v záloze Davidiány Davida Koreshe (tedy Vernona Howella) a situaci ve Waco, moje milované Amishe v Pensylvánii a další z nepřeberné, bohaté, jak říkal nedávno v Praze na konferenci Alfried Längle „tržnice života“, avšak – est modus in rebus, ničeho příliš..

Miro J. Kadlubiec

zpět